Historie gildy Amonthia
Historie Amonthie
Historie Amonského národa je prastará. Stará jako tento svět a jěště mnohem víc. Nejstarší zmínka pochází z pověsti o boji upířího boha Amona se silami temna. Tato něšťastná doba bohužel po sobě nezanechala žádné seriózní dokumenty a tudíž není možné ji ověřit. Novodobá historie, má počátek v době exodu, kdy přišli první páni Amonthie do světa Britanského. Jak jsem již řekl byla to doba útěku, z chaosu těch let vzešlo ještě méně historických záznamů než z doby bojů proti temnotě. První seriózní záznamy jsou z období asi před 1000 lety. V té době povstala pvní gilda Amonthie, které soustředila poslední význačné bojovníky, učence a mistry svého řememsla, aby Amonthie neupadla do zapomění. Však ani zěmě Britanská se nevyhnula chaosu, a síly temna si našly cestu i sem. A tak po dvou stoletích prosperity, přišla opět válka. Gilda se zapojila do bojů, ale byla rozprášena. Třista let trvalo než se potomci padlých hrdinů opět sešli a ustanovili radu a zvolili nového představeného řádu.
Zkáza Amonthie
Dávno již tomu. Země Amonthia oplývala nesmírným bohatstvím a žila poklidným životem. Její obyvatelé uctívali boha Amona - byl symbolem dobra a blahobytu. Zjevoval se v podobě obřího vampíra. Zemi vládli tři Strážci, nesmrtelní vampíři zasvětivší své životy Amonovi, skrze které ten komunikoval: Já, Lord Gart, Keeper of Enturise, ochránce posvátné knihovny Amonthie, kde jsou uloženy všechny vědomosti, síla mágů a prastaré kroniky, Lord hex, Keeper of Damon, ochránce řemeslnické dílny, kde se nachází prastaré Artefakty Amonthie a Lord Bloodthirster , Keeper of Gudur, ochránce kolosea, ve kterém odpočívají duše válečníků. Tiše se vracejí nehmatné vlny bolesti a duše se svírá při vzpomínce na historii mé země, na její smutný konec. Vyprávím vám tento příběh: Před několika zimními obdobími toho času, jež je v nenávratnu, vycítili jsme nárůst zla na severu země. Temná síla narůstala. Ne poprvé. Již dříve jsme byli nuceni postavit se po boku Amona proti démonovy s vlastnostmi poloboha možná boha, který vyšel z kráteru Sopky Smrti. Stálo to spoustu lidských životů naší armády, avšak démona, kterého jsem nazval a zanesl do kronik jako Darloga jsme porazili a uvěznili do nitra Země, kde měl zůstat na věky. Vesmír se pohnul, Galaxie pootočila. Darlog se po třech tisíciletích vrátil, cítili jsme ho. Nyní však silnější a zřejmě ne sám se vydal směrem na jih. Pustošil zemi, zabíjel obyvatele a jejich mrtvoly formoval ve své služebníky. Postavili jsme armádu, kterou Amon obdařil božskými zbraněmi. Největší severní město Sansel Diuviel se proměnilo v trosky. Darlog mířil k Naře, hlavnímu městu Amonthie. Vyrazili jsme. Naše armáda čítala obrovský počet bojovníků a knězů Amonthie v čele s Amonem a námi, Strážci naší milované země. Dorazili jsme na pláně Isoroku. Před námi se rozprostřela hořící země zdevastovaná nepřítelem. Oblaka prachu a kouře, torza stromů. Blížila se rozhodující bitva. Darlog a jeho Množství démonů, malých i velkých, které jsem poznal hned, Balrogů, co stáli po jeho boku, tisíce neživých, zombií, kostlivců, ztělesnění všech nočních můr. Nad pláněmi se rozhostila tma, a pak to začalo. Darlog zařval a země začala praskat. Amon zavelel k útoku. Kněží, mágové a zaklínači sesílali ochranná i útočná kouzla. Pěšáci se pomodlili a beze strachu ze smrti se hnali vpřed, Šlo o existenci Amonthie. Amon zamířil k Darlogovi. Já a Lord hex jsme zaútočili na prvního Balroga a Lord Bloodthirster, nejzkušenější v boji z nás, vyrazil ke druhému. Démoni řídli za cenu tisíců mrtvých. Já a Lord hex jsme byli vysílení po dlouhém boji s Balrogem, kdy se pokoušel odnést naše duše s sebou vraceje se zpět do temného středu Země. Zranění, ale přeživší jsme plachtili na pomoc Lordovi Bloothirsterovi. I ten přemohl svého Balroga , ale těžce to odnesl, ležel na zemi a nemohl se hýbat. Vyhrávali jsme. Démoni byli téměř poraženi, avšak ten nejzvrhlejší stále zůstával na bojišti a bil se s Amonem. Náš Bůh sbíral sílu ze srdcí vítězícího lidu. Údery jeho mocných paží byly stále silnější a Darlog slábl. V poslední křeči života vysál všechen život temných, svých podřízených. Pronesl zaklínadlo, jeho tělo se vzneslo do výše, zlomilo, a z hrudi vytryskl proud ničivé energie. Armagedon !!!. Z mraků začali padat meteory, země pukala, a pohlcovala stovky mužů, skály se hroutily. Poslední co stihl Amon zakouzlit, než se propadl do nitra Země, byl Angel's portal, který jak sem doufal zachrání alespoň hrstku z nás uctívačů Amona, aby Ten nebyl nikdy zapomenut. S Lordem hexem jsme popadli Lorda Bloodthirstera a "Rel Por" do Angel's portálu bylo to, co Nás zachránilo z věčného zatracení. Unikli jsme. Ale co ti ostatní? Těm už nepomůžeme, ale postaráme se o to, aby lid Amonthie nebyl nikdy zapomenut. Nový svět čekal před Námi. Na první pohled klid a mír vládl tímto světem. Dozvěděli jsme se, že jsme se ocitli ve městě Britain, kterému místní říkají Brit. Vampíři jako My tu nejsou nijak neobvyklí. Ba naopak zakládají celé guildy s hierarchií prastarého rodu jako Camarilla. Nebude asi lehké se v tomto světě prosadit, avšak nakonec všichni zví, co se stalo roku vlády 4816 a uznají památku všech padlých v Amonthii. Šok však přišel se zjištěním, že vyznavači Darloga se vyskytují i na tomto světě, proto nekončí naše snažení a nepřestane, dokud neuvězníme všechny démony navěky tam, odkud se již nikdy nedostanou. Proto jsme založili gildu Amonthia, hodláme rozšířit naše řady a vymítit ty démony z tohoto světa, aby to, co potkalo Amonthii, nepotkalo tento svět.
Znovuzrození Amonthie
Znovuzrození Amonthie. Poutníče, postoj, zastav se na chvíli, pohodil to tu vnitřní vítr kohosi. Účastni se cesty někoho jiného, kdo se v ní sám zcela nepoznává. Věz, jde pořád o tutéž hru: dobro a zlo…
Je časně, suchý list ve větru tichounce si zpívá. Obloha světlá, i když bledý měsíc stále nad vodou se houpá. Jezero hostí kolem sebe háj. Odněkud přiletí pták - jeho let je záhadný stejně jako jinde, usedne na strom a zpívá. Zpěv k zemi padá, čísi spánek trhá: postava pláštěm zahalená, tajemnou magií prostoupená - probouzí se, slov nenalézá…
… Vstal jsem, a rozhlédl se kolem sebe a všechno bylo, všechno bylo jako sen. Ne, že bych nebyl přítomný, ale pouze jsem přihlížel: jakýsi svědek starého nehratelného dramatu. Jiný dech vnikal do mého. Pohyby byly malátnější, mysl zastřená. Neexistoval svět, který jsem si pamatoval z večera předešlého dne. Co bylo včera, nebylo. Co bylo dnes, bylo… tak vzdálené a mlhavé, známé a nepochopitelné; déja vu, déja vécu? V hlavě zmatek, stal jsem se tulákem bez identity a domova. Mé dovednosti ztratily svou obvyklou lehkost. Toulal jsem se světem, věnoval se meditaci a přemýšlel, co se mnou cloumá, jakým prokletím jsem byl obdařen. Dlouhá pátrání mne nakonec přiměla k odstupu a já začal svou cestu tlačit před sebou. Opozdil jsem se oproti věcem i oproti sobě samému, všude jsem nacházel své staré stopy. Poznání přecházelo v úplné prozření, do duše se vkradl klid. Nebylo pochyb. Ono prokletí bylo prokletím celého světa. Ten se změnil, vtělil se do svého starého Já. A já s ním. Cosi kdesi zapříčinilo časový posun.
… Prochází se lesem v jakémsi temném oslnění. Kdosi jde za ním, drobné tlumené kroky v mechu. Ohlédne se, nevidí však nic než vlastní nezměrný stín prchající lesem. Pocit pronásledovaného vzrůstá. Valí se teď spolu s krajinou ze svahu. Slyší hukot ve svém srdci. Něco, či někdo v něm křičí. Neoptá se kdo. Jeho hlas tichne, ztrácí se. Vzal mu jej bez jeho vědomí ten neznámý. Jít je teď zbytečné. Cestovatel se zastavil na místě bez zvláštních znaků, kde jej obstupuje tma, v onom kdekoli, které už není jednoduše etapou na útěku, ale místem návratu k sobě samému cestou postupného zmenšení. Vědomí dosud drží svíčku. A zatímco čeká, až se mu vrátí hlas, poslouchá. Náhle ztrácí vědomí…
… Časem jsem za záhadných okolností nalezl své místo na tomto světě. Vzpomněl jsem si na prastarý zápis jistého vampíra - jméno se mi vybavilo až s nalezením staré kroniky, byl v něm příběh boha Amona. Autorem byl Lord Gart, Keeper of Enturise. Tehdy jsem znovu prozřel; duše mi procitla, začala vzývat dobrého boha, jenž kráčel mým dětstvím. Osud mne předurčil vzkřísit gildu Amonthia a hlásat její poselství, mýtit zlo a bojovat proti Temnému. Dostál jsem svému, vyhledal prapůvodní Strážce, zpravil je o časové díře a obnovil společenství uctívačů boha Amona. Našel jsem svou identitu:
Našel jsem svou identitu: